Other...

how many times did you smile while you crying inside?

20. března 2014 v 20:12 | Effy Warrien
Lidi se kolem sebe často musej stavět zdi. Potřebují ochranu. Bojí se. A jsou křehcí. Nejen lidé, kteří jsou šikanováni, potřebují pomoc. Naši pomoc potřebují i ti, kteří je šikanují. To oni jsou ti nejslabší. To oni mají největší strach. Postupně poznají, že je lepší mít od lidí odstup. A tak si kolem sebe postaví zeď. A ta dále mohutne. Nabývá na výšce i šířce, je z kvalitnějšího materiálu.
Každý máme svoji zeď. A je to tak správné. Každý si držíme určitý odstup. Ale co když je ta zeď příliž velká? To už není opatrnost ze zranění se, ale strach. A ještě později možná paranoia. Bojíme se lidí víc, než někteří smrti. Bojíme se sami sebe. Čeho jsme schopni?
Právě lidem, kteří nejvíce ubližují druhým, se nejvíce ubližuje. Nevědomky jim naháníme hrůzu. Co když poznáme, kým skutečně jsou? Ve skutečnosti je ani neznáme. Neznáme ve skutečnosti spoustu lidí a ani to nemusíme vědět. Poznali jsme možná každou cihličku jejich zdi, ale nedokážeme se dostat skrz.
Lidé si na zdi rychle zvyknou. Je to pohodlnější a bezpečnější. Ale co když za nás zdi začnou mluvit? Poslouchat? Vidět? Co když se zeď stane naší součástí, až získá veškerou moc? Ztratíme sebe a už zůstaneme navždy zdí, která odráží lidi kolem nás... A nebo se nalezneme. Nalezneme nové já. Zdi už jsou menší, ale bezpečné a s okny.
S jakými zdi jste se dnes setkali? A jakou barvu má ta Vaše zeď?

Every time I close my eyes, it' like a dark paradise

14. března 2014 v 18:10 | Effy Warrien
Stojím u okna. Je večer, na obloze svítijou malí jednorožci, jeden vedle druhýho. Miluju pohled na noční oblohu. Celý město už spí, jenom místy zahlédnu okno, ve kterým by se svítilo.

Ve sluchátkách mi zní song Wake me up when September ends od Green day. Ucítím chladný vzduch z otevřenýho okna, zima se mi jemně zabodává do kůže jako malý jehličky. Dýchám zhluboka a pomalu zavírám oči...

Uvidím Anděla. Vyzařuje z něj obrovská síla. Pomalu se z něho přesouvá jeho energie do mých žil, až se najednou stane mojí součástí a zmizí.

Pomalu otevírám oči a znovu pohledem přejíždím po malých svítivých věcičkách. Jsem volná. Lehnu si na podlahu a zírám do stropu, s úsměvem blázna. Miluju žít.

Milá Fantazie, jaký je tvůj názor?

25. února 2014 v 15:06 | Cassie
Nebezpečí velké fantazie, aneb vážně je dobré mít co největší fantazii?..
Snad každý učitel vám někdy radil, aby jste hodně četly knihy a měli tak velkou fantazii. Ale já sama jsem občas příkladem, že přiliž velká fantazie může trošku škodit.
Nevím proč, ale už od dětství moje představivost byla vážně velká a dokázala bych si představit cokoliv. Ovšem v mnoha případech se mi stane, že se mi do hlavy dostane představa, kterou ne zrovna ocením...
Někdy mě vyděsí, čeho je lidská fantazie schopná. Do mysli mi stále vrývá desítky představ. Některé miluju, líbí se mi, mám ráda, ovšem občas můj mozek vytvoří něco tak děsivýho, nechutnýho nebo jednoduše nepopsatelnýho, že z toho vykulím oči a snažím se tu představu co nejrychlej vyhnat. Ale myslím že je jasné, že právě ty špatné představy se mi před oči drží pěkně dlouho...
Vrahové (většinou) pouze myslí..
A teď si položte ruku na srdce a s čistým svědomím mi řekněte. Vážně jste si nikdy nepředstavili, jak tu namyšlenou dámičku před vámi zabijete? :D Občas máte chuť někoho roztrhat na kousky. Nebo ne? A občas vás napadne mnohem šílenější způsob, který naše fantazie vytvoří. Díky Bohu jsou to jen představy, ale kdo ví, komu za nějakou dobu rupnou nervy a dotyčný skočí na toho souseda, kterej ho tolik let štve.

Jak bude ta Země vypadat? - fantazie lidstva..
Myslím si, že fantazie je nedílnou součástí lidské existence. A nejen že si to myslím, já to vím. Vždyť bez téhle šikovné "free aplikace" našeho mozku bychom asi těžko vytvořili ty krásné umělecké díla, stavby, nebo obyčejné tričko co máme z nové kolekce Spring 2014. :D

Na závěr, který si moje fantazie předem připravila..
Snažila jsem se o to, abych se na téma "fantazie" podívala z různých úhlů a vybrala jsem si 3, které si mi líbily asi nejvíc. Fantazie je sama o sobě naprosto úžasná a jedinečná, hluboce lituji lidí kteří jí tolik obdarováni nejsou. Je krásné si představit dosažení něčeho, co si tolik přejete a poté si za představou jít. Něco takového by bez návrhu vaší milé přítelkyně Fantazie, nešlo. Využívejme jí proto, abychom nebyli všichni stejní a s vymytými mozky. bez originálního nápadu.

something weird.

19. února 2014 v 20:00 | Cassie
Ah Bože. Je mi zas divně.
Jsem tak šťastná, že tancuju po celym domě.
Připadá mi, že jsem zfetovaná od narození..
Nevim co to se mnou je. Jsem divná.
Lehám si na zem a zavírám oči. Usmívám se.
Pořád se jenom usmívám a nic neřeknu.
V hlavě mám celej vesmír..
Ugh. věřím v okřídlený slony.

this is my motivation, bitches.

8. ledna 2014 v 15:14 | Cassie
Krásný den
V několika posledních dnech (vlastně už to znám od minulého roku :D), jsem objevila úžasné videa, která mě hodně motivují a pokud nemám chuť jít makat, tak už moc dobře vím, co mi pomůže. Nikdo není dokonalej a ani mě se přece nemůže držet motivace bez přestávek.. všechny videa jsem postupně našla díky kamarádovi M, za což jsem fakt dost ráda!

První video. Pro mě asi nejvíc motivační vůbec. Borec, kterej má za sabou už spoustu bolesti, dřiny a zaslouží si obrovskej respekt. Miluju lidi, kteří jsou tak silní, odhodlaní a neskončí hned po pár dnech... a že je takových lidí celkem málo.;)
Sama znám spoustu lidí, kteří si řekli "zatraceně, musím se sebou něco dělat, začínám cvičit!" a do týdne se na to vykašlali. Nebo s tím vůbec nezačali a odkládají to až do teď..:D

Druhé video je pro mě obrovskou inspirací. Na začátku jsem tu holčičku v sandálcích nedokázala brát moc vážně. Vždyť je to jenom malá holka - říkala jsem si. A už po pár vteřinách jsem měla pusu do tvaru "O". Je tak silná, úžasná a určitě velmi cílevědomá, když se tohle všechno perfektně naučila. Good job!♥

btw. jak na ni potom ten chlap v zadu čumí, málem mu sladla brada až na zem..:DDDDDDD

Street workout je něco dokonalýho.♥ Na tomhle videu jde jasně vidět, co všechno člověk umí zvládnout a naučit se, pokud je dost cílevědomej. Tihle borečci (mimochodem moc pěkný, ten blonďák, hmm, holky?:DDD) nikdy nepřestanou.
Samotnej workout na hrazdě je dost náročnej a chce to čas, abyste dokázali to, co kluci ve videu. I přesto že se street workoutu asi nikdy věnovat nebudu, jsem si dala pro rok 2014 předsevzetí. Cvičit tak, abych zvládla (nebo se tomu alespoň blížila) lidskou vlajku. Pokud nevíte co myslím, klikněte sem.:)

A na závěr ještě jedno video - před a po...♥ Nevím, co bych k tomu řekla. Jednoduše krása. Má můj respekt.<3

JDU MAKAT!:)

EDIT: z nějakýho důvodu mě nejde nahrát druhý video, proto jsem dala jen odkaz -__-

DOOR TO PARADISE. <3

28. prosince 2013 v 23:17 | Cassie
Rok 2013. Stačí mi jen jedno slovo. Jedinečnost.

Pamatuju si, jak mi začal rok 2013. Stála jsem na náměstí, se spoustou lidí, který zbožňuju. Rodina a potom parta šílenějších chlápků, kteří právě zdrhli od zapáleného ohňostroju. Ledovou rukou jsem si držela v ruce sklenku s šampaňským a s úsměvem jsem přála všem šťastný nový rok. Trochu jsem upila, podívala se nahoru, kde byla spousta barev... Krásný ohňostroj. Zamyslela jsem se, jaký bych chtěla, aby tento rok byl.
Nechtěla jsem žádnej zázrak, nebo tak něco. Nepřála jsem si najít kluka, s kterým bych byla šťastná. Netoužila jsem po úžasných známkách ve škole. Tenhle rok ne. Chtěla jsem být prostě šťastná. Zažít něco úžasného. Celý rok si pořádně užít. Prostě jsem neměla přání, které by se dalo nějak víc přiblížit. Jen být šťastná... Chtěla jsem změnu k lepšímu. Asi.

Když se teď dívám zpátky, moje staré já mi připadá hrozně vzdálené. Jako by mi tehdy bylo pět. Za celý rok se toho stala obrovská spousta. Nechci mluvit o hladovění, sebepoškozování nebo zlomeném srdci. Ale o tom, jak jedinečné to vše bylo. Stala se řada věcí, díky kterým jsou zase o něco... svá?
Skvělé bylo Chorvatsko, kde jsem si dokázala konečně sundat ty pouta z mých rukou. Poté návštěva rodiny v Německu. Užívání si léta v Maďarsku. Moje první návštěva Anglie a s ní spojená historicky první návštěva Burger Kingu (a asi také historicky poslední). A potom to nejúžasnější vůbec. Strávené dny na pláži ve Francii... Dny se svojí rodinou, krásné dny u bazénu, skvělé filmy které jsem tento rok měla možnost vidět, úžasné jídla které jsem ochutnala, překrásné songy které jsem poslouchala... Začátek cvičení, z pesimistky na optimistku a nakonec kouzelné Vánoce a dny strávené s mými nejbližšími. Úspěchy se všema slohovkama, lepší známky ve škole, skvělé zážitky s přáteli, návštěva žáků ze Slovenska...
Když jsem byla malá, jeden rok mi připadal neskutečně dlouhý. Teď mi připadá jeden den kratší než jedna vteřina... Ale tenhle rok, ten byl pořádně dlouhý. Ne, že by utíkal tak pomalu - spíš naopak - ale rozdíl mezi mým já a mým já teď, je hrozně velký. Jsem spokojená s tím, jak se tenhle rok vyvinul. Jsem ráda za vše co jsem udělala, jak jsem se zachovala a co jsem řekla. Protože díky tomu všemu jsem teď tady. A jsem víc než šťastná. Jsem prostě... spokojená. Hrozně, hrozně, hrozně moc šťastná.
Jasně, že všechno není až tak růžové, ale kdyby bylo, tak bych se přece musela neskutečně nudit. Pamatuju si, jak jsem si jednou tento rok stěžovala na to, že se nic neděje. Vůbec nic. Ale potom se toho začalo dít hrozně moc. Já budu v létě příští rok teta, s M se opět bavíme díky cvičení a je mojí oporou. S Thevem se vše změnilo a je šťastnej/šťastnější. A tak mi teď občas chybí ten klid, co jsem měla, ta spousta času... Ale víte co? Takhle je to zábavnější!




















Chtěla bych moc poděkovat lidem z blog.cz, kteří mi tento rok pomohli a podporovali mě. Občas to nebylo zrovna jednoduchý. Občas chyběla chuť do života a do blogování. Ale například díky úžasné Katie jsem to se cvičením nikdy nevzdala. Děkuju :* Stejně tak děkuju například Monie, Džejn, Zzz, Dreaming Witch nebo úžasné Simone - Vaše komentáře mě vždy hrozně povzbudili, motivovali a dodali optimismu, stejně jako Vaše články!
Tento rok byl jeden z nejlepších vůbec. A víte co? Ten příští bude ještě lepší! A opět nemám žádné určité předsevzetí - jen si ten rok pořádně užít, být šťastná a za rok zase psát tento článek, tak, aby obsahoval větu "tenhle rok byl nejlepší vůbec!"

Udělejme si příští rok tím nejlepším vůbec! :333 Good luck.
XOXO, Cassie

[fotografie v tomto článku jsou mnou focené, vztahují se na ně autorská práva]

i am weird and different. it's a best gift ever.

11. prosince 2013 v 15:31 | Cassie
"Je divnej... debil"
- "proč?"
"protože je jinej než ostatní"

Vítejte v realitě. Lidi Vás považujou za hrozný hříčky přírody, pokud máte jen malou odlišnost, než ostatní. Často to vidím kolem sebe. Lidi někoho odsuzují jenom proto, že ho zajímá něco jiného, má jiný názor než ostatní (a tak logicky špatný, že jo), chová se jinak než ostatní...
Myslím, že v téhle době chybí jedna zásadní věc (z mnoha..). A to je pochopení...porozumění... snaha o chápání jiné filozofie života a podobně. S tímto se setkáváme nejen ve škole, ale vlastně úplně každý den v běžném životě.
Když jde někdo jinak oblečený ("nenormálně") člověk do obchodu, prodavačka se na něj hned zaměří, protože je prostě jiný a tak mu ani nedůvěřuje. Co když něco ukradne? - proč ji tato myšlenka napadá méně často u normálně oblečeného člověka, než u toho odlišného, který tam právě přišel?
Odpověď je samozřejmě jednoduchá. To, co jsme se nikdy nesnažili pochopit, nebo se s tím dokonce nikdy nesetkali, je tak neznámé, že v to jednoduše nemůžeme mít důvěru. Je to něco, jako kdyby jste daly drogu před feťáka a normálního člověka, který se s tímhle nikdy nesetkal. 'Feťák' by už nebyl tak nedůvěřivý a okamžitě by šáhl po tom, co je mu tak důvěrně známé. Ví, jaký úžasný pocit se potom dostaví. Kdežto obyčejný člověk se zachová přirozeně - nedůvěřije tomu. Co když je v tom nějaký jed? Co když to nezvládne moje tělo? Co když se potom budu cítit příšerně?... Stejné je to tedy i mezi lidmy.
So much cocaine!
Dřívě jsem byla optimistka, ne úplně správná. Myslela jsem sice pozitivně, ale nedokázala jsem pochopit pesimisty. Vlastně jsem je možná občas nesnášela. Nechápala jsem to. Začala jsem tak později nesnášet i svého kamaráda, který je pesimista snad už od narození. A to je problém většiny lidí. I já s tím tedy měla problém. Nesnažíme se pochopit neznámé a porozumět tomu pořádně, protože by to mohlo být nebezpečné. Svým způsobem jsme v tomhle trochu paranoidní. Nebo ne?
Později jsem to pochopila. Já jsem optimistka, ale pesimisté takový zkrátka jsou... Proč se snažit to napravit? Na světě existuje svoboda a každý si může věřit tomu, čemu chce. Nehodlám nějak bojovat proti pesimismu. Nemůžu říkat, že optimismus je lepší, jelikož by mému názoru chyběl nadhled, vzhledem k tomu, že jsem optimistka. Neodsuzuji lidi, kteří vyznávají islám, lidi, kteří jsou rasisti, lidi, kteří mě nemají rádi. Jelikož věřím, že za jejich rozhodnutí věřit tomu, že jsou například černoši horší či méněcenní, stojí dobré důvody a věří tomu "oprávněně". Ale pozor - já ty důvody neznám. Kdyby ano a chápala bych je, věřila jim, byla bych rasistka. A to nejsem.
Samozřejmě tímhle nechci říct, že máme důvěřovat každému muži s velkým kuchyňským nožem od krve a že se ho máme snažit pochopit. Ano, skutečně bychom se mohli zaměřit na jeho chápání - ale nikoli POCHOPENÍ. Nepochopím lidi, kteří někoho mohou zavraždit. Možná k tomu měli 'rozumné' důvody, ale přesto podle mého názoru neopodstatněné. Ale nehodlám je jakkoli odsuzovat nebo se je snažit napravit. Možná bych se jen mohla pokusit jim ukázat správnou cestu.
...Ale to už jsem trochu odbočila, takže se vrátím zpátky ke krátkému "rozhovoru" na začátku. Rozumný důvod, proč jej nazývat debilem (a podobně, to si domyslete) rozhodně není fakt, že je odlišný.
JBU<3
Snažme se pochopit lidi okolo sebe. Jsem si jistá, že máte ve svém okolí někoho, koho celým srdcem nesnášíte. Vzpomněli jste si? Pokuste se ho začít chápat. A stejně tak jiné lidi. Co ten ve vašem okolí, co se s nikým nebaví a drží se stranou? Vážně je takový kretén (s prominutím), nebo jen myslí trochu jinak, než vy?
To, že mají dva lidé na určitou věc jiný názor ještě neznamená, že jeden z nich musí být špatný. V dnešním světě existuje spoustu názorů na vše, nebyla by to nuda, kdyby každý měl stejný názor? Kdyby se každý vůbec ničím nelišil? Kdyby najednou zmizela ta "pochybná" vrstva obyvatel naší země?
A pokud přece jen člověka nepochopíte, tak se nad tím pousmějte, věřte sobě a svému názoru, neodsuzujte jej. Každý je jiný a měli bychom se tenhle fakt naučit pořádně chápat.
just a lil 🌰🌰 .

W I S H L I S T <3

20. listopadu 2013 v 15:07 | Cassie

  1. Nová podložka na cvičení - 299,-
  2. NIKE Free Run +3 (boty) - 1049,-
  3. Upíří deníky 14 - 224,-
  4. Brusle na led - 699,-dontneeeeed
  5. XBOX 360dont neeeeed
  6. Notebookdont neeeeed
  7. Větší spokojenost se svým tělem
  8. Udělat roznožku / 'šňůru'
  9. Ombré (hnědo-blonďaté)
  10. Výborné výsledky ve škole
  11. Být sebejistá, vyrovnaná
  12. Malé činky 1.5 kg - 258,- (obě)(jinéé)
  13. Pít více vody, nehladovět, jíst zdravěji
  14. Dlouhé vlasy
  15. Celkový počet návštěv na blogu: 1 ooo+
  16. Celkový počet návštěv na blogu: 5 ooo+
  17. Sportovní láhev - 79,-
  18. Ombré (blond vlasy, konečky červené)
  19. Obyčejné bílé tričko
  20. Obyčejné černé tričko
  21. Barevné laky na nehty různých barev
  22. Kniha Říše temnot 5
  23. Kniha Říše temnot 6
  24. Znovu jet do obchodu Primark v Rakousku
  25. Fotoaparát :3
Poslední aktualizace: 25.1.2014

i want to be a superhero.

12. listopadu 2013 v 18:19 | Cassie
Je to všechno příšerně divný.
Včera slyšim matku, jak volá s fotříkem a baví se o mě. Neví, že ju poslouchám. "Je hodně cílevědomá, to prostě vidíš, nedivila bych se kdyby si odletěla někam za oceán studovat, pokud se teda něco nezkazí...." blah. Nemám tyhle kecy ráda. Jak jsem chytrá a tak musím být ta nejlepší. A že to daleko dotáhnu. Nebaví mě to.
animal | Tumblr - inspiring image #1023920 by korshun on Favim.com
Od narození jsem s ničím neměla problém. Vždy jsem byla tak trochu dopředu. Vždy byla první. A vždy jsem musela být nejlepší. Od školky jsem musela být skvělá v tanci. A perfektní v gymnastice. A jelikož jsem nebyla tak hloupá - ať to zní namyšleně, jak chce:D - tak se ode mě automaticky začali očekávat ty nejlepší výsledky. Byla jsem vedená, a vlastně pořád jsem, k dokonalosti.
Uč se, uč se, uč se! Musíš mít jedničky, musíš být chytrá. Narovnej se a jdi rovně, sakra! Mluv nahlas, usmívej se, notak! Snaž se. Jednou budeš doktorkou! To je naše budoucí právnička, že?.. Jestli ale pořád budeš jíst pizzu, budeš za chvíli pěkná baculka! Jojo, pěkně krev a mlíko, hele, vidíš to? ..Musíš dostat jedničku. Buď lepší než oni, nee?.
LOLOLOL
Nikdy jsem si na způsob výchovy nestěžovala a rozhodně to nebudu dělat ani teď, protože mám skvělý rodiče. Ale možná, že všechna ta očekávání, co se mě týká, zapříčinila pár věcí. Čím víc po mě toho chtěj, tím užší je ta správná cesta. A tak z ní snadno sejdu...

Proč zrovna ta hodná holčička s blonďatými vlásky, co si ještě před pár roky hrála na písečku, hladověla? Proč začala nenávidět svoje tělo? Proč začala se sebepoškozováním, to nemá rozum? Jak mohla mít kdy pro ana blog? Proč ji začal lákat fet? Jak zatraceně, někdy, mohla mít ty deprese? Kde je ta hodná holčička, kde se stala chyba?
Flowers pink dream sea amazing
Nikdy jsem z té 'správné' cestičky úplně nesešla. A ani nechci. (kdo by chtěl?) Ale když se teď ohlížím ve svém okolí, mám v tom jasno. Do lidí kolem mě (samozřejmě ne všichni lidi:D), bylo vkládáno tolik naděje a očekávání. Přitom jsou to teď feťáci, lidi "bez budoucnosti". Ale vždyť i oni byly úžasné, malé děti, hrající si na písečku, nebo ne? Někteří z nich ano... Takže, kde je ta chyba? Proč nedosáhli "dokonalosti", která je tak žádaná?

Jsem ráda, že jsem. Že prostě jenom jsem. Nikdy nebudu dokonalá, nikdy nebudu podle něčich představ - a to ani nechci. Ano, možná si nakonec odletím někam do Ameriky. Ano, možná že psychiatrička budu, když ne právnička, že. Asi ano, asi se na téhle cestě udržím. A kdyby nebylo výchovy 'k dokonalosti', nebyla bych teď tady. Děkuju, rodiče.

Jakým způsobem jste byli vychováváni?
Byli jste vedeni k určité profesi (právník,lékař..)
Jste spokojeni, jak Vás rodiče vychovali,
nebo dělali něco špatně - a co?

thanks for this .. :3

9. listopadu 2013 v 13:38 | Cassie
Nedávno jsem si vzpomněla na den, kdy jsem se rozhodla začít cvičit s Cassey. Mám-li být upřímná, nevěřila jsem, že bych mohla vydržet týden. Vzpomenu si na to, jak jsem stála před zrcadlem a prohlížela si ten tuk, který byl všude. V očích jsem měla ale obrovskou motivaci. Vzpomenu si na to, jak jsem ležela na dece, kterou jsem měla místo podložky na cvičení. Tu jsem v té době neměla a jinak by mě podlaha příliš tlačila... Pustila jsem si svoje první video. Bylo to úžasný, i když jsem málem umřela, hehe.:D

Když se teď podívám zpátky, musím se nad tím vším pousmát. Dnes už mám podložku na cvičení z Maďarska a přemýšlím o nové. Také mám sportovní oblečení, které mi ve skříni dříve nějak chybělo, pokud nepočítám těch pár starých tepláků a vytahaných triček...:D Mám objednané boty na cvičení (!) a už nemusím cvičit podle kalendáře pro začátečníky, ale podle normálního. Tuk - jo, tak ten pořád je.:D Ale i ten časem vymizí úplně...:)
Jsem tak ráda, že jsem klikla na odkaz na Cassey - blogilates.com... Dříve jsem trochu ve všem tápala, ale postupem času jsem se vše naučila. Mám ze sebe teď mnohem lepší pocit, když vím, že jen nesedím celé dny u počítače. Cassey mi darovala lepší fyzičku, více síly a odhodlání, ale také lepší náladu a pozitivní myšlení. Myslím, že by si zasloužila to, aby se o ní psalo v učebnicích a všichni si z ní brali příklad.:D:)

Je to absurdní. Nic jiného mě nenapadá. Díky Blogilates jsem se změnila úplně celá... včetně mého pohledu na svět.:]
Za měsíc a půl budou Vánoce - kdo by se netěšil, že? - a já doufám, že už se nebudu muset cítit tolik provinile, když si vezmu ten vanilkový rohlíček, co bude ležet na stole... :)
Cute
 
 

Reklama